|
|
||
Cesty ctnosti, cesty zlosti - část první |
||
Den se lámal do své druhé poloviny a v lese byl klid. Široko daleko nebylo vidět pocestného, cesty vedoucí těmito místy už dlouho převážně jen zarůstaly. Bylo to území amazonek a málo kdo se sem odvážil vkročit jen tak. Zdejší ticho však netrvalo dlouho. Bylo bezvětří, přesto se tu a tam zhoupla větev, jen tak zlehka, sotva znatelně a listí v korunách tiše zašumělo. |
||
|
Téhož dne už pozdě po setmění, na kraji jiného lesa, daleko od území amazonek nocovaly Xena s Gabrielou. Noc byla vlahá a jasná. Obě spaly pevně a klidně. Vlastně Argo stejně tak. Náhle, jakoby z prostřed noci, se rozednilo a Gabriele padl do tváře proud bílého světla. Několikrát sebou trhla a ztěžka pootevřela oči. Světlo bylo ostré a tak neviděla skoro nic. Zamžourala a snažila se přizpůsobit zrak tak prudké změně. Vytržena ze sna, nechápala co se děje. Posadila se a rozhlédla kolem. Světlo prosvítalo mezi stromy a oživovalo jinak temný prostor kolem. Zadívala se vlevo - do místa odkud vycházelo. Nic krom oné záře však nebylo vidět. Jen po paměti zašmátrala rukou po Xeně. "Xeno…" zašeptala. "Xeno…". Několikrát s ní zlehka zacloumala, ale Xena jen zavrčela, obrátila se na druhý bok a spala dál. Gabriela byla zvědavá. Nechala tedy Xenu Xenou, vstala a šla se podívat sama. Opatrně se přibližovala - stále se snažila prohlédnout jasně bílou clonou, však nic konkrétního neviděla. Šla tedy dál, světlo trochu zesláblo a před ní se začal tvářet podivný, rozmazaný výjev. Brzy nabral konkrétních tvarů a před ní byl den. Stále se nacházela v lese, ale vypadalo to tam trochu jinak než kolem. Slyšela hluk - známý hluk a válečný křik. Byl to křik amazonek. Vzápětí si uvědomila, že pozoruje dění bitvy amazonek s nějakými vojáky. Děsilo jí to a moc tomu nerozuměla. Měla pocit, že poznává některé její sestry bojovnice, ale byl tam někdo, koho poznávala naprosto zřetelně. Byla to Xena - bojovala na straně amazonek. Byla to těžká bitva a vypadalo to, jakoby prohrávaly. Xena bojovala proti přesile. Pak se ale ohlédla po jedné z amazonek, která se snažila ubránit několika útočníkům naráz. Viděla, že má potíže. Zahlédla lučištníka stojícího stranou s lukem napjatým k výstřelu. V mžiku si změřila dráhu letu připraveného šípu. Gabriela uslyšela, Xenin výkřik: "Né!" Lekla se. Xena se vzepjala a vyskočila jak jí jen síly stačily. Lučištník vystřelil. Šíp vyrazil směrem přímo k amazonce, která ke střele stála zády a nic netušila. Když se otočila, bylo již pozdě. Ucítila náraz a něco jí porazilo k zemi. Poznala co se stalo. Xena ležela na zemi probodena šípem, který byl určen jí. "Xeno!" ozvalo se z pod masky. Xena vzhlédla k temným průzorům. Gabriela stála jak opařená a s úděsem sledovala to strašné dění. Amazonka si sejmula masku. Až teď si Gabriela uvědomila, že je to maska královny. Byla to ona sama - Gabriela. "Xeno!" vykřikla Gabriela. Xena se dívala Gabriele do očí. "Gabrielo…" špitla z posledních sil a zemřela. Gabriela slyšela vlastní obraz křičet nad Xeniným bezvládným tělem. Dívala se a moc nechápala, když v tom se za ní ozval nechvalně známý hlas: "Ou… To musí bolet." Gabriela se ohlédla. "Aree!" Ares popošel o několik kroků blíž, vedle Gabriely a zaujatě se zadíval na scenérii před nimi. "Dlouho jsme se neviděli… Jak se máš?" řekl a netajil svůj úlisný přízvuk. "Ještě před chvílí jsem se měla celkem fajn!" "Copak se stalo?" zeptal se Ares. "Ty!" "Jsi proti mně tak zaujatá…" "Zaujatá?!" osočila ho Gabriela. "Co to má být?!" Ukázala před sebe. "Jo tohle…? Hmm… To je budoucnost. Blízká budoucnost." odpověděl a dál apaticky sledoval Gabrielu lkající nad Xeniným tělem. "Budoucnost?" "Jedna možná - budoucnost." "Jak, jedna možná?!" "Brzy pro tebe amazonky pošlou, abys je vedla v bitvě, kterou právě sleduješ. Xena tě pochopitelně nebude chtít pustit samotnou, a tak půjde s tebou. Zbytek už vidíš sama." Gabriela se odvrátila od Area a opět se zadívala do výjevu. "Mmm…" zamyslel se Ares. "Myslel jsem si, že budeš mít výhrady. No, víš že mi na tobě záleží… I na Xeně." "Ovšem…" odfrkla ironicky Gabriela. "Bylo by smutné, kdyby musela Xena takhle skončit, nemyslíš? Proto jsem tu. Chci ti nabídnout drobný obchod." "Jaký obchod?" "Řekněme, že znám způsob, jak Xeně zachránit život. Tedy…" Ares ukázal Gabriele malou baňatou lahvičku. "Tohle když přidáš Xeně do jídla, zapomene na to kdo je, co je… Prostě na všechno. Ovšem, zapomene i na tebe a proto tě nechá jít, až pro tebe amazonky pošlou…" "Nevěřím ti." "Tradičně…" poznamenal Ares. "Taky bys ale už měla vědět, že na má slova dojde." Podal Gabriele lahvičku. "Každopádně si to vem. Mohlo by se ti to hodit." Gabriela váhala, ale nakonec si ji, s podezíravým pohledem, vzala. "Chceš Xenu získat zpět na svou stranu. Že je to tak? To se ti nepodaří. Radši by zemřela, než by měla sloužit tobě." "To jistě. Přesto… Když bude žít, bude mít možnost volby. Když bude mrtvá, tak ne. Co myslíš?" Gabriela mlčela. Zadívala se zpět na obraz před sebou. Bylo to tak živé - měla pochybnosti. "Přemýšlej…" řekl Ares a zmizel. Gabriela zůstala sama. Stála a dívala se před sebe. Nevěděla co má dělat, co si myslet. |
||
|
Xena ucítila nepříjemné světlo, jak ji uhodilo do tváře. Podrážděně zavrčela a zkusila otevřít oči. Bylo to oslňující. Posadila se a zaostřila zrak. Gabriela ležela vedle ní a klidně spala. Xena se snažila všechno si v hlavě rychle srovnat. Neměla ráda, věci kterým nerozuměla. Vstala, sáhla po meči a vydala se na průzkum. Světlo bylo ostré a nebyl vidět žádný tvar. Jak pokračovala dál, začalo se rozplývat a tak mohla vidět co se děje. Kolem se rozednilo, les zmizel. Před ní stála Amfipolis v obležení a Xena viděla sebe samu stát v čele obranné linie. Však v tu samou chvíli viděla i jinou bitvu, kdesi v lese. Amazonky se v ní bily s jí neznámým vojskem. Spíše než bitvu to však připomínalo masakr. Amazonky podléhaly. Snažila se některé z nich poznat. Viděla jednu jak se snaží ubránit několika vojákům zároveň, když ji jeden napadl zezadu a probodl ji. Amazonka padla k zemi. Rozvášněný voják toho ale nedbal a uštědřil jí další pár smrtících ran, dokud jej neskolilo jedno z vržených kopí. Jeho meč zůstal zaražený do jejího břicha. K padlé přiběhla jiná amazonka a vzala jí do náruče. Sejmula raněné masku. Xena se zděsila a vykřikla: "Gabrielo!" Odpadnuvší poškrábaná maska odhalila tu poslední tvář, kterou by pod ní chtěla Xena vidět. Gabriela se celá chvěla. Krev jí kanula koutky úst dolů po tvářích a kůže se jí voskově leskla. Amazonka nad ní si strhnula masku. Gabriela se na ní prosebně úzkostlivě dívala. Obouruč svírala mokrou čepel po které z ní vyprchával život. Oči obou se zalily slzami. Xena měla pocit, že poznává onu amazonku - říkaly jí Dothy. "Úchvatná podívaná. Co říkáš, Xeno?" Xena se ani nepohnula, zato začínala chápat co se děje. "Ares, kdo jiný." "Stýskalo se mi Xeno." řekl Ares nejněžněji jak svedl a zůstal stát Xeně za zády. Ruce jí položil na ramena, jako by se jí chystal obejmout. "Ušetři mě těch řečí. Řekni co chceš, ať to máme za sebou." "Bývala jsi romantičtější." poznamenal Ares a odtáhl se. "Smutné…" zadíval se na výjev před nimi. "Ale zemřela hrdinsky. Jak se na amazonku sluší." "Vím že v tom máš prsty. Tak co ode mě chceš tentokrát." "Mám pocit, že mě nebereš dost vážně. Velmi brzy, zatímco ty budeš v Amfipolis, Gabriela se vrátí k amazonkám, aby je vedla v bitvě, které jsi svědkem. Jak se jí povede vidíš sama. Ale… Existuje možnost jak to změnit. Pokud se ke mně přidáš, mohu se pokusit o ní přimluvit u sudiček." "Pokud to bude nutné, ochráním Gabrielu sama." "Ztratíš své blízké v Amfipolis…" "Já už to nějak vymyslím." odsekla mu Xena. "No… Dělej jak myslíš. Má nabídka trvá - přemýšlej." domluvil a zmizel. Xena se podívala zpět na Gabrielu. "K tomu nesmí dojít." řekla polohlasně a obraz se rozplynul. |
||
|
Ráno jakoby na sebe nenechalo dlouho čekat. Slunce se hbitě vyhouplo na oblohu a prosvětlilo okolní kraj i les. Xena i Gabriela však nerušeně spaly dál. Kolem bylo ticho, bylo to místo odlehlé od kterékoliv větší cesty a tak tu byl klid. Křoví za Xenou se náhle začalo podivně zmítat, jako by se chystalo rozskočit. Několikrát se zavlnilo sem a tam, zapraskalo v něm a zařinčelo. Z ničeho nic Xena vyskočila, chopila se meče a dřív než by se kdo nadál, zabořila ruku do křoví, cosi uchopila a vytáhla ze ven. Ozval se tupý plechový rachot a neforemná hromada rzi a potrhaných kožešin dopadla s rámusem přímo vedle Gabriely. "Joxer?!" vykřikla Xena a odtáhla čepel stranou. "Ahoj Xeno! Máš vybrané způsoby jak dát najevo, starému příteli, že ho ráda vidíš." "To zrovna." Joxer se otřepal, oprášil si starý cestovní pytel a posadil se. Podíval se na spící Gabrielu. "Tu hned tak něco nevytrhne, co?" "Ty zrovna nepatříš mezi věci, kvůli kterým by nemohla spát." "No… Vidím, že ses od posledka moc nezměnila. Pořád ta stará Xena." "Máš něco důležitého, nebo jen špehuješ spící pocestné?" Joxer se ušklíbl. "Doslechl jsem se, že míříš do Amfipolis. Napadlo mě, že by se ti mohla hodit má pomoc, až se strhne bitva." "Pokud chceš abychom prohráli pak ano." "Ha - ha - ha." demonstroval Joxer své pohoršení a vstal ze země. "Nečekám, že doceníš mé schopnosti bojovníka, přesto…" zaujal hrdinský postoj "Budu kde mne bude třeba, až mne bude třeba. A to je teď a tady." Xena mu věnovala jeden pohled ze svého fondu ,pohledů pro Joxera' a odvrátila se. |
||
| V tu samou dobu na jiném místě se kdosi ubíral lesem neznámo kam. Byla to žena a měla na spěch. Její kožený oděv, zbraň a způsob jakým obratně překonávala překážky o ní leccos vypovídaly. Byla vytrvalá. | ||
|
"Gabrielo…" špitl Joxer Gabriele do ucha. "Gabrielo…" sklonil se ještě o kousek níž nad ní. "Gab…" Gabriela sebou trhla, bryskně uchopila Joxera a jediným pohybem jej strhla na lopatky. Vyhoupla se na něj, obkročmo mu pevně sevřela hrudník a napřáhla se k úderu. "Uhhh…!" vyhrkl Joxer. "Á…" zavrčela Gabriela otráveně a povolila. "To jsi ty." ušklíbla se a zívla. "Taky ti přeju Dobré ráno!" řekl Joxer a pohledem si změřil Gabrielu v její pozici ,na koníčka'. "Výborně. Budeme v tom pokračovat, nebo máš dost?" nadhodil Joxer provokativně. "Možná jindy." řekla Gabriela s nezájmem a pustila ho. Xena sledovala Gabrielu a připevňovala prsní chránič. "Vidím, že ses vyspala." řekla pobaveně. Joxer se zatím vysápal zpět na nohy a oprášil svou chatrnou zbroj. "Ani mi o tom nemluv." řekla Gabriela a protáhla se. "Měla jsem sen…" nestačila doříct, když ucítila jak ji vzadu za opaskem něco tlačí. Sáhla rukou za záda a nahmátla malou lahvičku. Zvážněla. Rozpomněla se na svůj noční zážitek. Co měla na jazyku už nedořekla. Několikrát přes lahvičku prsty přejela, aby si byla jistá. Uvědomila si, že to nebyl sen. Rychle ruku zase odtáhla, aby si Xena nevšimla ničeho podezřelého. "Co jsi říkala?". "Nic. Jen… že… se mi něco zdálo." zapřela se Gabriela. Xena přehazovala sedlo přes Argo. Zpomalila a zamyslela se. "Taky se mi něco zdálo…" odpověděla hloubavě a trochu nejistě. Pak zakroutila hlavou. "Sbalte ten zbytek, já se hned vrátím." "Jasně…" řekla Gabriela. Joxer se ještě krátce ohlédl za Xenou a sedl vedle Gabriely, která začala balit. |
||
| Xena věděla, kam má jít. Chtěla se přesvědčit, že to co v noci prožila byl jen sen. Došla na místo a zastavila se. Rozhlédla se kolem. Byla si jistá, že to bylo tady. Všechny její vzpomínky se rázem začaly vynořovat z paměti a ona se rozpomněla na každý detail. Bylo to živé, mysl jí zaplavily bodavé záblesky její vize. Amfipolis, Gabriela, Ares… Měla pocit, jakoby opět slyšela Areův hlas jak říká: "Má nabídka trvá. Přemýšlej…" Bylo to jako dlouhá palčivá ozvěna. | ||
| "Joxere…" řekla Gabriela "Zdá se mi to, nebo je Xena nějaká divná?" Joxer se na ní podíval, jakoby za jejími slovy slyšel dvojsmysl. "Myslíš to vážně?" "Jestli se nechová jinak než jindy." upřesnila svoji otázku. "Jo to…" Joxerovi vyvstalo před očima Xenino drsné přivítání. "Myslím, že stejně." Gabriela se zamyslela a pak řekla. "Joxere…" "Jo?" "Umíš držet tajemství?" "Jsem jeden velkej hrob." řekl významně Joxer. Gabriela poposedla blíž k němu a rozhlédla se, jestli není Xena poblíž. "Dneska v noci, se mi stalo něco moc divného." "Ne…" podivil se zaujatě Joxer a ještě víc nastražil uši v očekávání nějaké důvěrné senzace. "Měla jsem vidění." "C-co si měla?" "Vidění. Viděla jsem jak Xena zemře, když mě zachrání před nepřátelským šípem." "Aha." řekl Joxer a čekal co bude dál. Gabriela sáhla za opasek, když v tom zaslechla přicházet Xenu. Rychle stáhla ruku zpět a prstem ukázala Joxerovi, aby mlčel. "Můžeme jet?" řekla Xena jen tak letmo, aniž by jim věnovala sebemenší pozornost a zamířila přímo k Argo. Gabriela s Joxerem si vyměnili vzájemně neurčitý pohled. Xena se vyhoupla do sedla a shlédla na Joxera s Gabrielou, kteří zrovna tak koukali po Xeně. Xena jen pozvedla obočí a lehce pokrčila rameny. |
||
| Cesta byla pomalá a nudná. Chvíli mírně z kopce, pak zase do kopce. Silnice byla neudržovaná a kamenitá. Jednotvárný našedlý povrch skalnatého okolí se zazelenal jen místy, kde několik trsů trávy prorostlo škvírami mezi balvany. Podél obzoru se táhl tenký proužek lesa. K Amfipolis bylo ještě daleko. Xena mlčela, zabrána do sebe a co bylo zvláštnější, mlčela i Gabriela. Stále s mírným odstupem pokukovala po Xeně a přemýšlela, co udělá. "Co když měl Ares pravdu…" napadalo jí neustále a její vize jí nenechala chvíli v klidu. Nebýt Joxerova rádoby brnění a zvonění podkov o kamení, bylo by úplné ticho. | ||
| Kdosi, komu nebylo vidět do tváře hbitě přelezl několik kamenů a rozkročmo se postavil na široký plochý skalní úlomek. Byla to ona žena z lesa. Zadívala se do dálky. Kolem se vinula cesta a po ní se pomalu blížily směrem k ní tři postavy - jedna na koni. | ||
|
Xena bloudila pohledem po pláni před nimi, když zahlédla v dálce kohosi stát na jednom z mohutných balvanů u cesty. Zaostřila zrak, ale bylo to ještě příliš daleko. Postava stála pevně a nehýbala se. "Gabrielo?" řekla Xena přes rameno ke Gabriele, přičemž stále sledovala cíl. "Jo?" "Podívej támhle…" pokynula hlavou. Gabriela přidala do kroku, aby Xenu dostihla. Zadívala se do míst kam Xena ukazovala. Nejdřív nic neviděla, ale pak si všimnula, že u cesty někdo stojí. Bylo to daleko a nebylo možné poznat o koho se jedná. Ta postava však zvedla ruce nad hlavu a sepnula je. To Gabriela i Xena viděly a dokonce i Joxer, který pokukoval Gabriele přes rameno, aby věděl co má vlastně vidět. "To je znamení amazonek." řekla překvapeně Gabriela. Xena mlčela a dál ji sledovala. Joxer zašilhal po Gabriele. "To je amazonka!" vykřikla Gabriela "A to znamení je na nás!" "Jo…" vypustila Xena sporně mezi rty, tušíc nepříjemnost. Gabriela znamení opětovala. Sepnula ruce nad hlavou. Postava v dálce seskočila na zem a vyrazila jim v ústrety. Gabriela zostřila krok. Joxer byl mimo situaci a jako tradičně se mohl jen domýšlet co se děje. Gabriela běžela vstříc amazonce a ona běžela vstříc Gabriele. "Dothy!" zvolala Gabriela, když konečně prohlédla do tváře. "Gabrielo!" Padly si do náruče a pevně se objaly. "Dothy, co se děje?" neotálela Gabriela s otázkami. "Amazonky mě za tebou posílají. Musíš se vrátit." Začala udýchaně Dothy. Podívala se za Gabrielu, jíž dojížděla Xena a za ní popobíhal Joxer. "Co se stalo?" řekla Xena. "Xeno…" pozdravila Dothy Xenu. Xena jen chladně kývla, mlčela a dál setrvávala v sedle. Joxer poslouchal a nijak na sebe neupozorňoval. "Byly jsme napadeny vojáky. Jejich velitel si říká Tortus. Pět amazonek přišlo v bitvě o život. Nakonec se stáhnuli, ale s největší pravděpodobností zaútočí znova." "Kdo je ten Tortus?" zeptala se Gabriela "A jak ví, kde jste?" "To nevím. Ale na kraji lesa teď stojí velký tábor. Určitě znovu zaútočí. Jsi naše královna, musíš nás vést." "Ale Ephiny přece…" namítla Gabriela, ale Dothy jí skočila do řeči: "Ephiny je těžce raněná. To ona mě poslala." Gabriela neodpověděla. Opět si uvědomila, jak jí za opaskem tlačí dárek od Area. Její obavy se začínaly naplňovat - ale nejen její. Xena seskočila na zem a odvedla si Gabrielu trochu stranou. Toho využil Joxer k seznámení s pohlednou amazonkou: "Já jsem Joxer. Lidé mi ale říkají Joxer skvělý." představil se hrdě a s patřičným důrazem. Dothy nezaujatě kývla a pouze ze zdvořilosti mu podala ruku. "Dothy." |
||
|
Xena o pár kroků dál polohlasně začala rozmlouvat s Gabrielou. "Gabrielo poslouchej! Vím že to možná bude znít divně, ale věř mi. Nesmíš tam jít. Ares v tom má prsty, je to nějaký jeho plán." "Xeno já musím! Ty a Joxer jeďte do Amfipolis. Až to skončí zase se shledáme. Neměj o mě strach." "Ne! Ty mi nerozumíš!" naléhala Xena. "Jestli tam pojedeš, tak zemřeš! Dnes v noci… Ares mi ukázal budoucnost. Není ti to podezřelé?" "Nemůžu je v tom nechat!" vzdorovala Gabriela. "Ony si určitě poradí i bez tebe! Jsou to amazonky!" "A já jsem jejich královna!" trvala Gabriela na svém. |
||
|
Joxer a Dothy zatím čekali. Zatímco amazonka mlčela a příležitostně, trochu nervózně, sledovala Xenu s Gabrielou Joxer vymýšlel téma pro vzájemnou konverzaci. "Á… Mmm… Mohl bych ti povědět o nějakých mých hrdinstvích, kdybys chtěla…" Dothy mu ale nevěnovala pražádnou pozornost. |
||
|
"Dobře." řekla Xena, když viděla, že Gabriela neustoupí "Já půjdu s tebou." "Ne!" zarazila jí Gabriela tak nahlas, že to zaslechli i Dothy s Joxerem. Gabriela se ovládla a snažila se přijít na způsob, jak to Xeně rozmluvit. "Hele, v Amfipolis tě potřebují." "Ty jsi mi přednější." "Tak… Víš co?" nevzdávala se Gabriela. "Taky jsem měla vizi. Dnes v noci. Viděla jsem… Bylo to tak živé… Viděla jsem, že Amfipolis padne, jestli tam nebudeš včas. Musíš jít." "To počká." "To nejde! Musíš pokračovat. Ares mi dnes v noci řekl, že když tam nebudeš všichni tví blízcí tam padnou do zajetí a už se s nimi možná neshledáš. Běž!" řekla důrazně. Xena váhala, má-li Gabriele věřit. Bylo jí však jasné, že ji teď nepřesvědčí. Byla si jistá, že s nimi Ares hraje nějakou podivnou hru - přemýšlela. "Dobrá." řekla po chvíli. "Dávej na sebe pozor." dodala nezvykle stroze a obešla Gabrielu. Gabriele to připadlo zvláštní, ale ulevilo se jí, že se podařilo Xeně rozmluvit její záměr. Přesto měla pochyby a věděla, že musí být prozřetelná. Xenu znala příliš dobře na to, aby jí teď bezvýhradně věřila. |
||
|
"Joxere…" řekla velitelsky Xena a vyskočila do sedla. "Dál jdeme sami." Švihla uzdou a Argo pomalu vykročila v před. Tentokrát už i Joxerovi přišlo Xenino chování poněkud nezvyklé. "Půjdeme?" zeptala se Dothy Gabriely. "Ano. Jen… Můžeš nás s Joxerem nechat chvíli o samotě?" Dothy se zatvářila, že jí to moc po chuti není - už by raději vyrazila - ale samozřejmě svolila: "Jistě." Stáhla se do ústraní a dál netrpělivě čekala. |
||
|
"Joxere, teď mě dobře poslouchej a na nic se neptej." začala Gabriela. Sáhla za opasek a konečně lahvičku vytáhla a ukázala Joxerovi. "Tohle mi dal Ares dnes v noci. Prý je v tom droga. Kdyby chtěla Xena udělat cokoliv, cokoliv aby se mi dostala nablízko, tohle jí přidej do jídla. Zapomene po tom na všechno i na to kdo je. Viděla jsem jak Xena zemře, pokud bude bojovat s námi proti Tortovu vojsku. Prosím, nedovol to! Za každou cenu ji zastav! Prosím, je to na tobě." Joxer plně chápal, jakou odpovědnost mu Gabriela ukládá. Sáhl po lahvičce a prohlédl si jí. "A co ty?" "O mě se neboj." řekla Gabriela, ale z jejího výrazu Joxer dobře vyčetl obavy o vlastní osud. "Prosím, Joxere." Joxer věděl, že nesmí Gabrielu zklamat, i kdyby to znamenalo, že ji už nikdy neuvidí. "Spolehni se." "Dobře. Dej na Xenu pozor. Ares se jí pokusí získat na svou stranu, když nebude sama vědět kdo je." Joxer pevně sevřel rty a kývl, že chápe. "Už běž." řekl Gabriele a schoval lahvičku. Gabriela se zadívala Joxerovi do očí a objala ho. Joxer ji lehce poplácal po zádech. Pak se Gabriela odtáhla a šla za Dothy. Vyrazily na cestu zpět. Joxer stál a s obavami sledoval jak Gabriela s Dothy odcházejí. Bál se, že je to naposled co Gabrielu takhle vidí. Byl ale pevně odhodlán nezklamat ji. I kdyby to stálo její vlastní život. "Tak Joxere!" ozval se z dálky Xeny hlas. Joxer se obrátil a vydal se následovat Xenu. |
||
| Ares se zatím ve svém ponurém sídle díval, jak se jeho dílo daří. Uprostřed jeho trůnního sálu se vznášel průhled do vnějšího světa. Seděl na trůnu, tradičně pravou nohu přehozenou přes boční opěradlo a pohrával si s hrotem ostré čepele. Pobaveně pozoroval děj hry, jejíž pravidla sám stanovil. Usmíval se. Jeho plán vycházel bezezbytku. A snad by to nebyl on, aby si svou práci nepochválil: "Kdybych tě Xeno neznal, můj život by byl tak pustý. A díky mé božské genialitě to platí i obráceně. Vydrž Xeno, už brzy budeme zase spolu. Vím, že tentokrát mě neodmítneš." Prostornou síní se rozlehla ozvěna jeho triumfálně samolibého smíchu. | ||
| Xena celou cestu mlčela. Na Joxera se za celé odpoledne ani jednou nepodívala. Mlčky a sklíčený klopýtal několik kroků za ní. Bylo mu celkem jedno co si Xena myslí i to, kdy vlastně a kam dorazí. Okolí se za tu dobu příliš nezměnilo. Napravo kus kamení, nalevo kus kamení. Tu do šeda, tam do žluta. Travnatý porost pomalu houstl, ale to bylo tak vše co bylo k vidění. Možná ještě sem tam nějaké to křoví, které zapomenulo vyrůst v pohostinnější části země. Ale Joxer ničemu nevěnoval pozornost. Hleděl pár kroků před sebe a přemýšlel. Myšlenky se mu pletly jedna přes druhou a on nebyl schopen si v nich udělat pořádek. Najednou nevěděl co dělat. Co však věděl, bylo jen, že nesmí selhat. Gabriely přání mu bylo zákonem. Musel se teď postarat o Xenu, však jak to všechno provést? Ta otázka ho tížila. Co asi Xena udělá a kdy? Jak ji má ochránit před bohem války - on Joxer a jak zároveň nepřijít o Gabrielu? Za žádnou cenu si nechtěl připustit, že by ji ztratil. Jeho hrdinské sebevědomí zesláblo a cítil se náhle poněkud bezmocný. Snažil se takové stavy okamžitě překonat, protože věděl, že jedině chladná hlava mu může v situaci jako je tato pomoci. To byla však jen teorie. Musel vyčkávat na to co udělá Xena… A pak? Improvizovat. | ||
|
Gabriela s Dothy se zatím svižnou chůzí ubíraly tou nejkratší cestou k amazonkám. Les kolem houstl. Bylo to přesto ještě daleko. Dothy zatím podrobně vyprávěla Gabriele co se stalo: "Udeřili naprosto z ničeho nic. Byly jsme nepřipravené. Poplach byl vyhlášen na poslední chvíli. Nikdo neví, jak se o nás dozvěděli. Nemohly jsme riskovat a tak jsme se z tábora přesunuly ještě hlouběji do lesa. Na stromech jsme zbudovaly provizorní přístřeší a připravily se na další útok." "Jak je něco takového možné?" "Nikdo neví. Přes noc vyrostl před lesem tábor a ještě toho dne na nás zaútočili. Podařilo se nám zastavit je, ale na jak dlouho?" "Kdy myslíš, že znovu zaútočí?" "Těžko říct. Způsobily jsme jim značné ztráty. Možná ještě zítra, nejdéle však pozítří." "Proč jste nezaútočily v noci na jejich tábor?" "To nešlo. Je dobře hlídaný, navíc jsme měly dost práce samy se sebou. Pohřbít padlé, postarat se o raněné a zase se nějak dát dohromady." "Stejně to moc nechápu. O co jim může jít? Co nám můžou vzít?" "O to nejspíš nejde. Spoustě lidí ležíme v žaludku." "Myslíš, že v tom jde o něco víc než nás vyhladit?" "To pochybuji. Ale je to stejně jedno. Až znovu zaútočí budeme připravené a porazíme je!" Gabriele před očima vyvstal obraz z její noční vize. Doufala, že se podaří zvrátit zkázu, která měla přijít již brzy. Nevěděla však zatím jak. |
||
|
Xena s Joxerem navečer dorazili k místu vhodnému k táboření. Slunce zrovna zapadalo a obloha nad obzorem byla zlatá a rudá. Byla to krásná scenérie. Ani jeden však tu krásu nevnímali. Xena zastavila a seskočila z Argo. Rozhlédla se kolem. "Tady se utáboříme." Sešla z cesty a uvázala Argo k uschlému pokroucenému pahýlu, který vyrůstal těsně vedle velikého plochého balvanu. Joxer jí pozoroval a přemýšlel. Věděl, že teď je ta pravá chvíle - že teď musí jednat. Xena obešla kámen. Po obou stranách od vyježděné cesty rostla tráva. Zadívala se směrem k Amfipolis. "Zítra po poledni budeme na místě." Joxer si sundal přilbu a vykročil směrem ke Xeně. Z ramena shodil na zem svůj cestovní vak. Posadil se do trávy a začal jej rozvazovat. Vzhlédl ke Xeně. "Nemáš hlad? Neviděl jsem, že bys dnes vůbec něco jedla." Xena se podívala na Joxera. V jejím pohledu se nedalo číst. "Jo, proč ne." řekla a začala ze sebe svlékat svou výzbroj. Těžká kožená pochva i s mečem dopadly do trávy vedle Joxera jako první. To Joxera trochu uklidnilo a zabořil ruce do ošuntělého vaku. Xena si odepnula svůj prsní chránič. Viděla, že Joxer nedává pozor. Neváhala - napřáhla se a vší silou udeřila Joxera tvrdým chráničem do zátylku. Joxer si ani nestačil uvědomit co se stalo, když se jeho hlava ocitla v temnotě jeho zavazadla, kde našel bezvědomí. "Promiň Joxere," řekla chladně "ale musí to být." Sehnula se pro svůj meč. Opět si připnula chránič, zbraň hodila na záda a odvázala Argo. Vyskočila do sedla a jak nejrychleji mohla, vyrazila za Gabrielou. Brzy zmizela z dohledu. Po ní zbyl jen oblak prachu, který se pomalu snášel zpět na cestu a v trávě Joxer s hlavou v pytli, vytržený ze světa kolem. Ze slunce zbýval tenký srpek vyčnívající zpoza vzdálených kopců. |
||
|
V Torotvě táboře se vše připravovalo k brzké odvetě. Žoldáci se povalovali kolem černě pruhovaných stanů, nebo se jen tak poflakovali opilý po táboře. Jen zřídka kdy se věnovali aktivnější činnosti. Vysoké ohně zrovna vzplály a jejich světlo brzy nahradilo skomírající sluneční svit. Po mírném svahu, na kterém celý tábor stál se procházel Ares v Tortově doprovodu. O čemsi diskutovali: "Zítra za úsvitu zaútočíme." řekl Tortus hrubým, hlubokým hlasem. "Nepospíchej tak, nezaútočíte dokud neřeknu." "Tomu nerozumím." podivil se Tortus. "Čím dřív udeříme, tím líp. Nebudu přeci čekat až ty uječený coury přepadnou nás!" "Klid Torte." uklidňoval ho Ares, při čemž dlaní důkladně masíroval jílec svého meče. "Ony nic nepodniknou. Mají strach. Překvapil jsi je, zranil na jejich vlastním území, to nečekaly. Buď si jitý, že teď budou připravené o moc líp." "Přeceňuješ jejich možnosti." Ares se zastavil a podrážděným hlasem Torta usměrnil: "Já znám amazonky dobře! Být tebou bych je nepodceňoval! Nepodnikneš nic dokud neřeknu! Měl bys pamatovat, že nebýt mě, pořád bys ještě přepadával se svojí tlupu hrdlořezů zbloudilé kupce!" "Ano pane." omluvil se uctivě Tortus. "Dobře." řekl Ares a pokračoval v chůzi. "Nejde jen o amazonky. Sleduju mnohem vyšší cíle." "Jaké?" "Do toho ti nic není. Ty udrž tábor v chodu a buď připraven, až ti dám vědět." Ares se postavil proti Tortovi, vytáhl meč a namířil jím na Tortovo hrdlo. "Neúspěch nepřijímám. Pamatuj si to." "Ovšem." hlesl vystrašeně Tortus. Ares jen tiše zamručel, skoval meč a po té beze slova zmizel. |
||
| Xena nedbala houstnoucího šera a hnala Argo přes kamenité pláně i louky. Jen odhadovala, kolik cesty mohly Gabriela s Dothy urazit. Úsudek však měla vytříbený. Znala směr i polohu tábora amazonek. Nepochybovala, že Gabrielu najde a včas zastaví. Dokud zbývalo alespoň trochu světla nepolevovala. Netrvalo dlouho než se setmělo zcela. Xena s Argo dorazily k řece. Xena zastavila, aby se obě trochu osvěžily. Jen co se sklonila nad hladinu, aby se trochu napila objevila se za ní Areova silueta. Xena si ho okamžitě v odrazu hladiny všimla. "Co tu chceš?" promluvila k němu neskrývaně nevlídným tónem. "Proč vždycky když chci někomu pomoct se mnou zachází jako bych od něj něco chtěl? To je nová móda?" stěžoval si Ares. Xena si setřásla vodu z dlaní a vstala. "Ty vždycky něco chceš od druhých." "Xeno." přešel Ares k věci "Rozmyslela sis to dobře?" "Tady není co rozmýšlet. Gabriela nemá šanci a ty to víš!" "Ovšem že to vím." odpověděl chápavě Ares "Sám jsem o tom hodně přemýšlel. Nerad bych tě ztratil. Mám pro tebe návrh - fér nabídku." "Jakou?" "Ušetřím Gabrielu i amazonky…" "Ale…?" předvídala Xena háček v celé věci. "Přidáš se ke mně. Budeš velet mému vojsku. Tak?" "Ne." odsekla mu Xena. "Gabriely život za…" "Za tisíce jiných, chceš říct?!" skočila mu Xena do řeči. "Ano." Xena se ušklíbla a přímočaře vykročila k Argo, přičemž se manifestačně otřela ramenem o Area. "Jseš vážně cvok." řekla Xena a vyskočila do sedla, švihla uzdou a vyrazila. "To se ti nepodaří!" křičel za ní Ares, ale Xena mu nevěnovala pozornost. "Neuvidíš na cestu…" dodal Ares, jako by chtěl svůj výrok podepřít něčím reálným. Díval se jak Xena mizí ve tmě. Jeho plán se začínal pozvolna otřásat v základech. Pevně zaťal zuby a vztekle uhodil rukou do prázdna. |
||
|
Gabriela s Dothy si zatím našly v lese místo k přespání. Rozdělaly
malý oheň a udělaly si takové pohodlí, jaké jen divoký terén umožňoval. "Dothy?" promluvila tiše Gabriela. "Hmm?" "Co je s Ephiny?" "Přesně nevím. Moc se nemůže hýbat. Nechybělo mnoho a přišla o život. Podrobnosti neznám. Až se vrátíme, dozvíš se vše co potřebuješ." "Už je mimo nebezpečí?" "To nevím. Ale bylo to dost vážné. Nezaručuji ti, že bude sále naživu až se vrátíme." Gabriela si jen povzdechla a vzpomenula na Joxera. Co se asi stalo v její nepřítomnosti. Co Xena? A co Ares… |
||
