|
|
||
Cesty ctnosti, cesty zlosti - část druhá |
||
|
Ve tmě nad Joxerovo nehybným tělem se objevil namodralý záblesk. Zmizel a na jeho místě stál Ares. Shlédl k zemi. U nohou mu ležel Joxer - nic netušil. Ares se ušklíbl a obrátil oči v sloup. Pozdvihl ruku a v jeho rozevřené dlani se rozzářil chomáč jasného světla. Mrštil jím po Joxerovi. Joxer vyjekl a několikrát sebou prudce škubl. Vyskočil, s pytlem stále na hlavě, čímž se jeho veškerý obsah vysypal na zem. Joxer si uvědomil, že nic nevidí. Ares si povzdychl a strhl mu pytel z hlavy. Joxer se bryskně rozhlédl kolem. Uviděl Area a bleskurychle - v mezích svých možností - tasil s výhružkou na rtech: "Nepřibližuj se ke Xeně! Nech jí být!" "Hlupáku! Rozhlédni se kolem! Vidíš tu snad někde Xenu?!" Joxer se zarazil a zjistil, že ho Xena obelstila. "Tak?" řekl Ares "Neměl jsi ji náhodou zadržet?" Joxer si uvědomil bolest v zátylku a nahmátl bouli po Xenině úderu. Rezignovaně sklopil meč. "No ovšem! Měl jsem to čekat!" "Jo, to jsi teda měl. Ty si tu vyspáváš, zatímco Xena je na cestě za Gabrielou." "Co ty vlastně o tom všem víš?" zeptal se podezíravě Joxer. "Vím, že jsi pěkný nemehlo! Jak teď chceš Xenu zastavit?" Joxer se zamyslel, ale nenapadal ho žádný způsob, jak to provést. "Mmm…" zabručel Ares "Máš štěstí, že jsem si tě všimnul. Pomůžu ti." "Ty? To se ti nepodobá. Proč by jsi mi chtěl pomoct? O co ti jd…" Nestačil Joxer doříct, když po něm Ares mrštil jedno ze svých světélkujících kouzel. Joxer zablikal a zmizel. "Nesnášim dotěrný otázky." odfrkl si Ares. "…a snaž se to tentokrát nezvorat!" křičel za Joxerem. |
||
|
Byla už dávno noc, když Xena dorazila k cíli. Gabriela i Dothy spaly. Blízko nich se jen cudně mihotalo několik malých plamínků. Plížila se tiše okolním porostem. Vidět nebylo téměř nic. Argo stála vyčerpaná uvázaná o kousek dál. Pravděpodobně už spala. Xena opatrně našlapovala, aby si amazonky ničeho nevšimly. Náhle šlápla na suchou větývku a ta hlasitě praskla. Xena se zarazila. Dothy se však jen zavrtěla a spala dál. Gabriela se ani nepohnula. Pomalu se přikradla až ke Gabriele. Prohlédla si jí a jako by váhala. V duchu si říkala: "Nenechám tě jen tak umřít Gabrielo. Né, aniž bych se pokusila to zvrátit, ať chceš, nebo ne." Věděla ale, že teď nemůže dělat nic. Proto se zase odtáhla a tiše se plížila ke svému úkrytu. Bylo jí jasné, že musí čekat a být opatrná. Gabriela nesmí nic vytušit - zatím ještě ne. Gabriela však bděla. Aniž by se pohnula, krátce se za Xenou, jen tak koutkem oka podívala. Její tvář zůstávala i nadále klidná a chladná. Nebyla překvapená, jen by ji v tu chvíli zajímalo, co se stalo s Joxerem. Zavřela oči. Do rána bylo ještě daleko. Byla si vědoma, že musí být Xena unavená a brzy, alespoň na chvíli usne. To jí ještě nabízelo jistou šanci, jak Xenu zastavit. Proto se snažila vydržet a neusnout jako první. |
||
|
Než si Joxer stačil cokoliv uvědomit, jakási síla jím mrštila do temnoty. Na okamžik zahlédl kolem sebe světlo, které okamžitě zase zhaslo. Hustou tmou mezi stromy pronikl bledý záblesk. Sotva se rozsvítil, zase pohasl a z něj vylétl Joxer. Jediné čeho si všiml byl strom, který se řítil přímo na něj. Ozvalo se příznačné zarachocení a cosi co se podobalo žuchnutí. Joxer ucítil, že leží na něčem tvrdém a hrbolatém. Byly to kořeny. Otřepal se, narovnal si přilbu a vstal. Rozhlédl se kolem. Měsíc té noci svítil jasně, takže Joxer brzy rozpoznal kmeny a lesní křoviny kolem sebe. Přemýšlel, kam ho Ares přenesl. Vyrazil na průzkum. Několik metrů před sebou vytušil prudký sráz. Sotva ušel pár kroků uslyšel za sebou funění a dupání. Zastavil a zaposlouchal se. Rychle se blížilo. Stál a přemýšlel co by to mohlo být. Bylo to stále blíž. Ohlédl se. Byl to kanec. Zachrochtal, zaječel a dřív než stačil Joxer cokoliv udělat, kanec ho vší svou silou nabral. Joxer nevídaně zrychlil. Prolétl křoviskem a ocitl se ve vzduchu. Zjistil, že padá. Nemýlil se, skutečně tam byl sráz. Řítil se dolů, když v tom ho cosi chytilo za nohu. Rychle si přidržel přilbu, aby mu nespadla. Byla to liána, o kterou se zachytil jednou z množství porůznu vyčnívajících částí brnění. Pád se změnil v let. Širokým obloukem se blížil k zemi, nohou stále víc zamotán do liány. Stromy kolem rychle mizely kdesi za ním. Bylo mu špatně. Snažil se vyprostit, ale nešlo to. V tom pod sebou zahlédl malý oheň. Uviděl Gabrielu, nízko pod sebou. Mihnul se nad ní a dřív než jí stačil dát vědět, zamířil opět kamsi vysoko do korun urostlých stromů. |
||
|
Gabriela uslyšela podivné zvuky. Cosi jí oválo. Měla pocit, jako by nad ní něco prolétlo. Otevřela oči, ale nic neviděla. Náhle se ozval šelest listí a něco jako praskání větví. Zbystřila. Proti ní se ze tmy vynořil stín. Letěl přímo na ní. V tom zaslechla tiché volání: "Gabrieló…" "Joxer?!" vykřikla, stejně tak, jen coby šeptem. Joxer se podruhé mihl kolem ní a opět zmizel. "Co to děláš Joxere?!" Opět se ozval praskot větví. "P-pomoz mi!" "Jak?!" "Chyť mě, přeci!" Tak se posadila na nohy a natáhla ruce vstříc Joxerovi. Jen co přilétl na dosah, pevně jej chytila za ruce. Setrvačnost jeho letu ji převrhla vzad, ale držela ho. Joxer se zastavil. Natáhla se pro Dothy meč, který ležel hned vedle a přesekla liánu. Joxer vyjekl a spadl na Gabrielu. Oba se svalili na Dothy. Dothy se lekla a probudila. Nic nechápala. Gabriela jí okamžitě dala ruku na pusu. Vedle ní se ozývalo Joxerovo hekání. Sykla a druhou rukou zacpala pusu i Joxerovi. V tu chvíli bylo ticho. "Pssst!" sykla Gabriela na oba. "Xena…" "Hmm hmm hmm hmm?" snažil se Joxer cosi říct. Strhl si Gabriely dlaň z úst a polohlasně zopakoval: "Ona je tady?" Gabriela jen mlčky nervózně kývla. "Xena?" špitla Dothy, když i ona odtáhla Gabriely ruku ze svého obličeje. "Jo!" hlesla důrazně Gabriela. "Byla tady. Viděla jsem ji. Určitě je tu někde blízko…" "Příště si budu muset dávat větší pozor." ozval se náhle nad nimi jasný Xenin hlas. Všichni tři vzhlédli vzhůru. Nad nimi se tyčila Xena. "Xeno!" začal Joxer "Já - á… é…" "Zmlkni." odsekla mu Xena a šla se posadit k ohni. Gabriela i Dothy se posadily. Zdálo se, že tajemstvím je konec. Gabriela se dívala na Xenu. Xena se koukla na Gabrielu. Gabriela si povzdechla: "Xeno…" "Řekni Gabrielo," začala Xena "věděla jsi co mám v plánu?" "Tušila jsem to." Gabriela vstala a šla se posadit ke Xeně. "Xeno. Minulou noc za mnou přišel Ares. Ukázal mi budoucnost." "To nebyla budoucnost, Gabrielo! Ukázal ti jen to co chtěl abys viděla. Copak to nechápeš? Je to jen jedna z jeho přihlouplých her na vojáky." "To je jedno." odpověděla Gabriela. Dívala se Xeně hluboko do očí. "Mám o tebe strach. Co když Ares říkal pravdu?" "Ne!" oponovala Xena. "A když ano? Svět tě potřebuje víc než mě. Není zbytečné riskovat pro něco co se tě netýká?" "Pokud jde o tebe, tak se mě to týká! Areovi se nedá věřit, to víš sama. Bude to v pořádku, ničeho se neboj." uklidňovala Gabrielu, přičemž jí položila ruku na rameno. Gabriela mlčela. "Běž spát. Zítra bude dlouhý den." dodala Xena. Gabriela kývla "Jo." a odtáhla se. Opět nastalo ticho. |
||
|
Gabriela měla po zbytek noci těžké spaní. Ráno se probudila jako první. Bylo ještě před úsvitem a vlhko a chladno. Tiše vstala a připlížila se k Joxerovi. Očividně tvrdě spal. Na nic nečekala a začala mu opatrně prohledávat brnění. Její prsty se obratně plížily sem a tam a lehce a hbitě pátraly po lahvičce od Area. Na Joxerově tváři se podvědomě objevil přihlouple rajský výraz. Brzy pod jedním z reznoucích plátů nahmátla malý kulatý předmět. Opatrně jej vytáhla ven. Bylo to ono. Gabriela si oddychla, protože se obávala, jestli ji Joxer neztratil. Doufala jen, že o lahvičce Xena stále nic netuší, ale byla neporušená, což ji trochu uklidňovalo. Když čas ještě více pokročil, probudili se i ostatní. Gabriela tou dobou seděla vedle vyhaslého ohniště a jakoby nic rozdělovala snídani. Tu Xeny si odložila kousek stranou tak, aby na ní nebylo vidět a polila ji několika kapkami z Areova flakónu. Jen tak mimoděk se rozhlédla kolem. Dothy už stála opásaná svým amazonským mečem, zády k ní a dívala se kamsi směrem jejich příští cesty. Xena zrovna vstávala. "Ahoj Xeno…" řekla a dřív než se stačila Xena důkladně probrat, klidně jí jídlo podstrčila a čekala co se bude dít. Aniž by se Xena příliš zajímala o okolní dění, sedla si na jeden s kamenů a ještě za své nedbalé rozespalosti se pustila do jídla. Gabriela bedlivě sledovala každé její polknutí. Xena se jen tak prázdně podívala na Gabrielu. Gabriela, jako tesaná z kusu skály zírala na Xenu a ani nemrkala. Jen tak pomalu nanicovatě ukusovala ze své porce, která se však očividně nacházela mimo její zájem. Xena náhle zbledla. Udělalo se jí nevolno. Posadila se zpříma a pohledem krátce zabloumala kolem sebe. Brzy na to zmalátněla a svalila se na zem. Dothy se otočila. Viděla Xenu, jak v bezvědomí leží na zemi. Podívala se nechápavě na Gabrielu. Gabriela suše pronesla: "Půjdeme." Dothy nechápala co se děje. Joxer se vyšvihl na nohy a prohlédl si Xenu - pochopil. Podíval se na Gabrielu. "Zůstaň u ní a dávej pozor." řekla Gabriela. "Dothy?" Vstala, vzala svou hůl a vykročila vpřed. Dothy chvíli váhala. Gabriela se zastavila a podívala se na Dothy. "Tak jdeme? Musíme spěchat." Dothy, stále trochu vytrženě, kývla a přidala se k ní. Gabriela se naposledy podívala na Xenu. "Drž se Xeno. Mám tě ráda." promluvila k ní v duchu a odvrátila se. Joxer nevěděl co dělat. "Já… Ale… To - to… Gabrielo!" Ta se mu však již nevěnovala a tak opět zůstal se Xenou sám - bezradný. |
||
|
V provizorním táboře amazonek se vše připravovalo na nadcházející bitvu. Do čilého ruchu před polednem dorazily Gabriela s Dothy. Zastavily se na kraji míhajícího se davu. Dothy zvedla ruku a hlasitě pronesla: "Dost! Sestry! Královna je tady!" Gabriela stála vedle ní a přihlížela. Hluk pozvolna ustal a pozornost všech se obrátila na pár právě přišedších. Dothy pokračovala: "Gabriela - naše královna přišla, aby nás vedla. Vedla k vítězství, jenž nás čeká! V bitvě za náš domov a právo na svobodný život!" z davu se ozval oslavný povyk. Odkudsi se ozvalo: "Připravte trůn!" načež se dala do pohybu skupinka amazonek, připravená splnit příkaz. Kolem Gabriely se shlukl houf nadšených amazonek radostně ji vítajících zpět. Dothy se mezitím stáhla poněkud stranou a mimo pozornost všech, vytratila k jedné z chýší, narychlo zbudovaných v mohutném větvoví starého stromu. Vyměnila si krátký pohled s amazonkou, která hlídala u vchodu. Rozhrnula závěs a vešla dovnitř. Uvnitř bylo šero, světlo proudilo jen jedním nevelkým oknem a mezerami mezi větvemi a kůrou tvořící tenké stěny. "Gabriela je tu. Jak jsi poručila." řekla Dothy. Na skromném lůžku uprostřed ležela raněná Ephiny. Kolem něj hlídal pár amazonek. Ephiny otevřela oči a pomalu otočila hlavu k Dothy. "Díky." řekla tiše a ztěžka. "Přiveď… ji sem." Dothy kývla a odešla. |
||
| Hlouček kolem Gabriely mezitím trochu prořídl. "Gabrielo." řekla Dothy. "Ano?" odvětila Gabriela ještě s úsměvem na tváři. "Ephiny by tě ráda viděla." Gabrielin úsměv se vytratil. Brzy přistoupila Gabriela k Epihyninému lůžku. Dothy zůstala stát v pozadí. Gabriela si klekla na kolena vedle lůžka a vzala Ephiny za ruku. "Ephiny…" řekla tiše a měkce. Ephiny otevřela oči a zahleděla na Gabrielu. V jejích očích se zračilo štěstí. "Gabrielo… Jsem ráda, že jsi přišla." "Jak bych mohla nepřijít." odpověděla vlídně Gabriela. "Dothy mi všechno řekla. Všecko bude v pořádku." Ephiny se pousmála. "Tortus je silný. Udělala jsem všechna důležitá opatření, kterých jsem byla schopna. Obrana… je připravena." Ephiny se na okamžik odmlčela. Pak pokračovala: "Nemůžu vstát. Neudržím ani meč…" "To bude zase v pořádku." skočila jí do řeči Gabriela. "Brzy se uzdravíš…" "Gabrielo." přerušila Ephiny její hojivá slova "Neposílala bych pro tebe, kdyby to šlo udělat jinak. Amazonky potřebují vůdce. A já nemohu… Nebyla jiná možnost, ostatně - pravá královna jsi ty." "Je to v pořádku. Dostojím své povinnosti a povedu amazonky. Nezklamu tě, slibuji." Ephiny se shovívavě usmála. "Nepodceňuj nepřítele. Buď opatrná. Pokud to bude jen trochu možné, drž se raději zpátky. Dala jsem Dothy všechny potřebné instrukce, ale amazonky tě teď potřebují. My všechny…" "Já vím. Neměj strach." "Drž se Gabrielo." "Budu." "Tak už běž. Nenech sestry čekat." řekla Ephiny a odvrátila pohled od Gabriely. Gabriela pustila její ruku a vstala. Ještě si krátce Ephiny prohlédla a odešla. "Dothy…" promluvila Ephiny, když si byla jistá že je Gabriela pryč. "Ano?" odpověděla, stále ze svého stanoviště u dveří a popošla o krok blíž. "Dej na ní pozor. Nedovol, aby se jí něco stalo." "Nepustím ji z očí." Ephiny jen kývla. Dothy si vyměnila pohled s oběma postávajícími amazonkami a také odešla. Venku Dothy Gabrielu brzy dostihla. "Jdi se připravit." řekla Gabriele. "Tvá výstroj je přichystaná. Tam…" ukázala na jednu z chýší nízko nad zemí. "Já počkám tady. Po poledni zaujmeme pozice. Podle zpráv Tortus formuje oddíl. Brzy zaútočí." "Dobře." odpověděla Gabriela a šla se připravit. Dothy se rozhlédla po táboře, kolem dokola. Zhluboka se nadechla a dlouze vydechla. Pak sama kamsi odešla. |
||
|
Joxer zatím na opuštěném tábořišti čekal u Xeny. Celou dobu byl nervózní z toho co se kolem něj děje. Vůbec z toho neměl dobrý pocit, netušil co dělat. Seděl a čekal, až se Xena probudí - jestli se probudí. A pak…? Přemýšlel… Může očekávat schůzku s Areem. Jeho tušení ho na svá naplnění nenechala dlouho čekat. Xena se začala probírat. Joxer zbystřil a okamžitě přeskočil ke Xeně. "Xeno! Xeno! Slyšíš mě?" začal s ní cloumat. Zamžourala a jen co se očima letmo rozhlédla kolem, spočinula pohledem na Joxerovi. Obraz se jí vlnil a její smysly ještě nefungovaly zcela jak by měly. Přesto… Jen co si patřičně uvědomila samu sebe, vyrazila pravačkou přímo na Joxerův obličej. Joxer ucítil na oku tvrdou pěst. Zanechal cloumání a s krátkým zafuněním se svalil na zem. Xena se otřepala a posadila. Byla dezorientovaná a… na nic si nevzpomínala. Joxer se vzchopil a posadil se. "Stále žádná změna." odfrkl si. "Xeno? Poznáváš mě? Joxer… Jox…" Nestačil doříct, když se objevila známá modrá záře. "Ares!" vyhrkl Joxer ze sebe a vyskočil na nohy. Snažil se tasit, ale meč se zasekl. Rval za jílec ze všech sil, ale nebylo to nic platné. Ares si ho jen s despektem změřil. "Nech toho." řekl Joxerovi otráveně. Joxer ale vytrval a brzy meč povolil. Jen co ho však vytáhl sotva z poloviny Ares pokynul rukou a meč zase prudce zajel zpět. "Řekl jsem snad abys toho nechal, ne?" Xena vstala a se zaujetím si prohlédla Area. "Kdo jsi?" "Přítel. Tenhle dareba" ukázal na Joxera "tě omráčil a snažil se tě okrást. Všiml jsem si ho a přispěchal na pomoc." ochotně vysvětloval Ares. Joxer kroutil hlavou, zřetelně tak dávaje najevo svůj nesouhlas. Xena se na něj velmi nevlídně podívala. "Je to fakt?!" sykavě se obořila na Joxera. "Ne - ne… Ne - já…" zapíravě před sebou máchal rukama, ale Xenina trpělivost nebyla s to přestát jeho koktání. Rozzuřeně zavrčela a sotva si to Joxer uvědomil, ucítil na krku drtivý tlak jejích obratných prstů. Přemohla ho křeč a klesl na zem. Xena si klekla vedle něj. Zajíkal se a snažil něco říct. Znělo to: "Ch-Ch-Chseno… J-Jsem-Joch-Jochsér…" "Nerozumím ti, musíš zřetelněji." řekla pobaveně Xena. "Vs - spomeň si! Od-odkud z-znáš tlakové b-body…? Chrrr…" Xena se zarazila. "Ani nevim… To je jedno." Ares se bavil, což nijak neskrýval. "J-já ti t-to vys-vys-vysvětlím. Jen mě pust!" Xena se zamyslela. "P-pust!" Xena pohodila hlavou a uvolnila Joxerovi přívod krve do mozku. Joxer se chytil za krk a zhluboka oddechoval. "Vidím, že už jsi v pořádku." řekl Ares Xeně. Vstala. "My se známe?" "Ty si na mě nepamatuješ?" reagoval Ares rádoby překvapeně. "Mmm, ne. Měla bych?" "Já jsem přece Ares - bůh války… Tvůj muž." "Můj muž?" udivila se. "Jsem vdaná za boha?" "Nevěř mu! On lže!" křičel Joxer, ale Xena ho okřikla: "Mlč!" a znova si Area prohlédla, lépe a důkladněji než předtím. V její tváři zářilo líbezné opojení, její oči odrážely pocit vnitřního potěšení. "Fajn… Tak bůh války." Pobaveně strčila rukou do Areova ramene. "Muj starej! Cha-cháh…" |
||
|
Poslední přípravy před útokem, vrcholily a amazonky se hotovily k boji. Od těchto chvil se Dothy od Gabriely nehnula dále než na dohled, což v těchto místech platilo za velmi blízko. Pasti a léčky byly nastraženy, obranná hradba kompletní. Poslední z amazonek zaujímaly své pozice v korunách stromů, každá třímajíc v jedné ruce liánu, v druhé meč, či jinou zbraň, ostatní, postavené ještě výš, pomalu natahovaly své luky a pohledem v přímce s hroty šípů, pročesávaly přízemní porost. Všechny v naprosté tichosti a nezištnosti jim vlastní, očekávaly signál ohlašující příchod nepřítele. Každá vteřina se mohla rovnat minutě, minuta hodině. Vyčkávaly a stále byl klid. Tu a tam si některá vyměnila nejistý pohled s jinou. Nepřítel nepřicházel. Gabriela, oděna tmavohnědou, Dothy po boku, stála přitisknuta k ke kmeni jednoho ze statných stromů. Tvář oběma zakrývala maska. Gabriela si tu svou posunula vysoko do čela, raději měla obličej volný, navíc se stále nic nedělo. |
||
| Ephiny dál neklidně setrvávala na svém lůžku, chráněna párem stráží. Sotva dýchala, aby slyšela vše, jakýkoliv zvuk, který by mohl naznačit něco o tom, co se venku děje. Byla velmi nesvá. Stále měla za to, že její místo je v čele první linie a meč v ruce. Cítila se bezmocná a vůbec jí to nevyhovovalo. V duchu proklínala své zranění. Nic platné jí to však nebylo. | ||
| Vzduch jakoby houstl a těžkl v plicích. Bylo úplné ticho. Ve větvích se nepohnul jediný lísteček, dole se neohnulo stéblo. Gabriela slyšela, jak jí vzrušením bije srdce. Ve zpocené dlani nervózně mnula svou holi. Chvílemi, jak čas běžel - vlastně se šoural, přemítala o tom, co tehdy v noci viděla, a že ať se má stát cokoli, stane se to brzy. Teď to však byly pouhé úvahy, prázdné a úplně zbytečné. | ||
|
Za hradbami Tortova tábora stál početný oddíl připravený k boji. Mezi vojáky vládlo znepokojení. Čas míjel a Tortus se stále neměl k tomu zavelet k útoku. Sám Tortus nervózně přecházel sem a tam nízkou, ale hustou trávou a neustále se rozhlížel na všechny strany. Pár jeho zástupců na koních stál v čele oddílu a jejich oči ho apaticky sledovaly. Znuděně se šklebili, odplivovali a koně přešlapovali na místě. Konečně se objevil Ares. Tortus k němu zamířil rázným krokem. Všiml si, že nepřichází sám, ale jeho doprovodu nevěnoval pozornost. "Čekám na rozkaz! Vojáci jsou už netrpělivý!" "Díky." řekl Ares "Odvedl jsi dobrou práci a teď můžeš jít, už tě nepotřebuju." Tortus se zarazil a naprosto ničemu nerozuměl. "Co?" zafuněl. "Torte - to je Xena." Tortus si odměřeným pohledem prohlédl Areův ozbrojený doprovod. "Dnes povede bitvu ona." Tortus se podrážděně zašklebil a v hrdle mu zabublalo. "Ženská?! Takhle jsme se nedohodli!" obořil se na Area. Ares v mžiku tasil a přitiskl hrot svého meče na Tortovo hrdlo. "Řekl jsem, že tě už nepotřebuju. Běž!" "V tom případě půjdou mí vojáci se mnou." zavrčel Tortus. "Už to nejsou tví vojáci. Zbavuji tě velení." Tortova zarostlá tvář se podivně skroutila a jeho tlusté rty obnažily špinavé zuby. Sáhl po meči a tasil proti Areovi. Nestačil se však ani rozpřáhnout, když Ares přitlačil. Jeho čepel snadno pronikla Tortovým hrdlem a z rány okamžitě začala prýštit krev. Tortus zachrčel a svalil se do trávy. Už se nepohnul. Všichni přihlížející stáli jak opaření a nikdo se neodvážil ani hlasitě nadechnout. Ares několikrát švihl mečem do prázdna a začal se pomalu procházet, aby ho bylo dobře vidět i ze zadních řad. "Tohle je váš nový velitel!" ukázal mečem na Xenu, která stála poblíž Tortova těla a vypadala, jakoby se jí to snad ani netýkalo. "Dnes vás povede ona! Pokud k tomu má snad někdo výhrady, může vystoupit a říct mi je do očí!" Naprosté ticho přetrvávalo, nikdo se ani nepohnul. "Myslel jsem si to." dodal umírněně Ares, pak se podíval na Xenu. Xena s kamenným výrazem vykročila vpřed a vyskočila na Tortova koně. Ares z ní nespouštěl oči. Xena shlédla dolů k Areovi. Ares se na ní pronikavě zadíval. Pod jeho úhledně střiženým vousem se objevil úsměv. Xena se jen povýšeně koutkem úst pousmála a švihla uzdou. Chladně a tiše, jako by to ani nebyl rozkaz zavelela: "Jdeme." Oddíl se dal do pohybu, krokem následoval svého nového velitele. Ares ustoupil stranou a spokojeně sledoval, jak vojsko táhne k lesu. |
||
|
Joxer procitl. Ještě dřív, než stačil vůbec otevřít oči ucítil, že je v pozici, která mu vůbec nevyhovuje - visel totiž svázaný a hlavou dolů tam, kde ho Xena s Areem nechali - v táboře. "Tohle už vážně není legrace! Xeno, tohle jsi přehnala!" Zmítal se sem a tam, ve snaze pouta povolit, ale jediné co se mu podařilo bylo vychýlit se z rovnováhy. Pohupoval se ze strany na stranu, kroutil se a otáčel, ale Xeny uzle držely dobře. Poznal, že takhle to nepůjde. Zapřemýšlel. Jeho překrvený mozek zprvu trochu stagnoval - zcela výjimečně - ale posléze se na něco rozpomněl a dostal nápad. "Argo, jsi tu?" Ozvalo se ticho. "Argo! Já vím, že tu někde jsi!" …ticho. "Mmm…" zavrčel Joxer. "Argo! Okamžitě se ukaž!" Nic. "Jak to dělá Xena…?" zamumlal si pro sebe. Trochu si rozhýbal rty a pak se pokusil, jak nejlépe mohl, na Argo písknout. Ale po Argo pořád ani stopy. To Joxera dopálilo. "Tak hele ty koni! Jestli ti nevadí, že Xena teď jezdí na jiným, tak si tam klidně zůstaň! Ani si na tebe nevzpomene! Jestli se neukážeš, počítej s tím, že tě někdo chytí a ty budeš do smrti orat pole nějakýmu sedlákovi! Xeně to bude úplně fuk!" Na to se ozval šelest z nedalekého křoví. Husté listí sebou zatřáslo a brzy se objevila Argo, odtažitě se loudajíc k Joxerovi. "Hódná hólká!" Joxer na to. "…a teď zkus přežmoulat ty pouta." Joxer se snažil ruce nastavit tak, aby Argo co nejvíce práci ulehčil a především, demonstroval, co po ní vlastně žádá. Argo několikrát skřípla houževnaté liány mezi zuby a liány praskly. Pouta povolila, Joxer se zřítil na zem. Postahoval ze sebe zbytky táhlé zeleně, sebral svůj meč, křikl významně na Argo: "Argo! Pojď za mnou. Jdeme zachránit Gabriele život. …a možná i Xeně!" a klusem, následován Argo, se vydal směrem, kterým zrána odešla Gabriela. |
||
|
Konečně se po úmorně dlouhé době ozval očekávaný signál. V Gabriele se vzrušením zachvěl každý sval. Masku si zpustila zpět do tváře. Rozhlédla se kolem a viděla sestry hotové k boji. Dolehla na ní tíha zodpovědnosti za každou z nich. Nejistě se podívala Dothy do tváře. Viděla v ní soustředěné napětí, její pohled byl zaryt hluboko do přízemního porostu. Vycítila Gabriely pohled a pozvedla hlavu. Viděla v Gabrieliných očích obavy. Tiše si povzdechla, věděla, že jsou oprávněné. Gabriela byla připravena vydat povel k útoku. Nepřítel se blížil. Lesem se šířil šelest a řinkot. Tlukot srdce odpočítával vteřiny. Nemyslela na svůj strach. Jak však hluk sílil, ke svému překvapení ucítila podivnou vlnu, která ji opakovaně zaplavovala nádherným napětím. Dech se jí zrychlil. Po celém těle cítila chvějivé pnutí a touha bít se jí do svalů vlévala mocnou sílu. Nepřítel byl už blízko. Dothy znervózněla a napjatě sledovala Gabrielu, jako by ji nabádala, aby zavelela. Gabriela vyčkávala a vážila každý okamžik, aby nepromarnila nejlepší příležitost. Pravá chvíle na sebe nenechala čekat dlouho. Nepřátelský oddíl byl přímo pod nimi, ze všech stran dočista obklíčený maskovanými amazonkami. Gabriela věděla, že nadešel čas. Xena opatrně vedla koně po zarostlé cestě, následována početnou hordou. Smysly měla v plné pohotovosti a ve vzduchu větřila léčku. Pomalu zvedla pravou ruku a v zápětí se celý voj zastavil. Aniž by pohnula hlavou, pohledem ostražitě pročesávala okolí. Pomalu sáhla po meči a s tichým železným smýknutím jej vytáhla z pochvy. Gabriela se nadechla k očekávanému výkřiku, když pod sebou, v čele vojska rozpoznala Xenu. Zarazila se, úlekem dočista zdřevěněla. Masku si vytáhal do čela. "Xeno…" hlesla téměř omráčeně. Dothy sekla pohledem po Gabriele. Viděla, že je zcela mimo. Věděla, že nesmí promarnit ani vteřinu, proto se rozhodla a v zápětí se lesem rozlétla v několika vlnách ozvěna jejího válečného křiku. V korunách se rozmohl vášnivý povyk, k zemi se spustila síť a strhl hustý déšť šípů. Xenin kůň se vzepjal. Xena přitáhla uzdu a okamžitě ho zkrotila. Máchla mečem nad hlavou a zakřičela. Boj začal. Mnoho vojáků padlo se sténáním k zemi hned při prvním střeleckém útoku. Ti, které šíp minul se okamžitě skryli za kovanými štíty. Z větvoví se dolů vrhl roj lián. Dav amazonek se snesl k zemi. Vzduchem ještě hvízdlo několik šípů a kopí, které si příležitostně našly svůj cíl. Luky se brzy odmlčely a i lukostřelkyně se spustily ve vřavu. Náhlý povyk Gabrielu probral. Když si uvědomila jak zaváhala bylo už pozdě. Pod jejíma nohama se zrodilo peklo. Viděla Xenu v zajetí své zabijácké vášně a temný lesk její zkrvavené čepele. Odhodila masku a skočila. Po liáně v mžiku sklouzla až na zem a okamžitě si začala klestit cestu zuřícím davem ke Xeně. |
||
| Joxer s Argo po boku uslyšel křik a následný rachot železa. Poznal, že došlo k nejhoršímu. Sáhl po meči, vytasil jej. Podíval se na Argo a řekl: "Teď buď hodná holka! Pamatuj, že to děláš pro Xenu!" Na to se vyšvihl Argo do sedla. Náhle se cítil nesvůj a měl velký respekt před tím na čem právě sedí. Ale Argo byla povolná. Joxer vzal jednou rukou za uzdu a hrdinně zavelel: "Jeď!" Na to vášnivě mávl mečem a Argo vyrazila tryskem v před. Joxer vyjekl na poslední chvíli nabral rovnováhu, aby ze sedla nespadl. Přitiskl se k Argo jak jen to šlo a zcela se svěřil do její péče. Z rychlosti jíž mizely náhle rozmazané kmeny za ním měl málem panickou hrůzu. Ale připadal si jako pravý válečník. | ||
|
Nad jednou z tlustých větví se objevil modrý záblesk. Pohasl a na větvi seděl Ares, díval se dolů a dobře se bavil. Rachot, nářek a nespoutaný křik válečníků a válečnic ho naplňoval opojnou slastí. Zhluboka do sebe sál vůni čerstvé krve, nikdy mu nezevšedněla. Zvláště se zaměřil na Xenu. Se sladkým výrazem ve tváři sledoval dokonalou dráhu každého jejího úderu a vznosnou ladnost pohybů. Kochal se noblesou s jakou snad jen ona dokázala zabíjet a byl šťastný. Po takové Xeně se mu už dávno stýskalo. V tom si všiml Gabriely, jak si probíjí zuřícím živlem nejkratší cestu ke Xeně. Xena zatím ničeho nedbala a ve válečném vytržení rozsévala kolem sebe bolest. Brzy Gabriela stanula před Xenou. Ares byl napjatý, neboť věděl, že nadešel vrcholný okamžik jeho báječného plánu. Dychtivě si poposedl a čekal co bude následovat. Jen tak pro sebe si mumlal: "Teď přišla tvá chvíle, nezklam mě Xeno! Udělej co je ti předurčeno a konečně budeš má!" Xena před sebou spatřila amazonku bez masky. Výrazu v její tváři si nevšímala a její oči jí nepřišly o nic důvěrnější než oči nepřítele. Zaútočila. Dothy o kus dál měřila síly s jedním vojákem. Přemohla jej a rozpomněla se na Gabrielu. Rozhlédla se kolem sebe. Neviděla ji. Rozhlédla se znovu a spatřila Xenu a v zápětí i Gabrielu. Rozeběhla se Gabriele na pomoc. Joxer už byl blízko, mezi stromy před sebou viděl boj. Připravil se. Jeho oči se přesně zaměřily na cíl. Rty se pevně sevřely a z celé tváře sršelo pekelné soustředění. Pozdvihl meč a na to spustil hrůzostrašný bojový křik. Napřímil se. Argo letěla vpřed jako šíp. Joxer nevnímal okolí, soustředil se pouze na svůj útok. Už byl docela blízko, už chtěl tít, když ho cosi srazilo k zemi. Vyskočil na nohy a omráčeně se zapotácel. Urovnal si helmu na hlavě a rozhlédl se. Nízko nad ním čněla přes cestu větev, kterou ve svém zanícení dřív neviděl. Helma náraz utlumila, ale i tak cítil, že mu na čele raší nepříjemná boule. Nedbal svého prvního válečného zranění a, když poznal, že mu Argo zmizela z dohledu vrhl se do davu po svých. Mečem kolem sebe mával hlava nehlava a stále hledal Gabrielu. |
||
|
"Xeno! Xeno!" křičela Gabriela na Xenu zatímco střídavě uhýbala před jejími údery nebo je odrážela. "Po - poslouchej! To nejsi ty! Xeno, tohle nejsi ty!" "Dokážu ti, na kolik jsem to já!" odpověděla Xena a znovu na Gabrielu zaútočila, ale ta se ubránila. Dothy se snažila dostat ke Gabriele, ale cesta k ní nebyla snadná. Nedokázala být dost rychlá, nepřítel jí nedaroval jediní krok bez boje. "Ne! Snaž se vzpomenout!" nevzdávala se Gabriela. "Ares ti lže, aby tě zneužil pro vlastní plány!" Xena ji ale nechtěla slyšet. Mečem odrazila hůl sranou a vší silou kopla Gabrielu do břicha. "Né!" vykřikla Dothy a snažila se vybičovat k ještě vyššímu výkonu, ale krvácela z četných šrámů a stále narážela na tvrdý odpor. Obávala se, že nebude schopna Gabriele pomoci včas. Úder Gabrielu odhodil vzad a ta zády narazila na kmen, zasténala a svezla se po něm k zemi. Snažila se opět nabrat vyražený dech, ale to už Xena stála nad ní a mířila jí na hrdlo svou zbraní. "Naneštěstí bojuješ hůř než ti to mluví. Příště skus v boji používat víc svaly než jazyk a třeba si uhájíš hlavu na krku." Xena se rozpřáhla, aby souboj s amazonkou skončila. Gabriely oči se rozšířily. Xena však náhle polevila, její meč se zastavil a výraz v jejích očích se zamlžil. Upustila meč a klesla k zemi. Její padnuvší tělo Gabriele uvolnilo výhled a ona před sebou uviděla stát Joxera, celého strnulého a vyděšeného s mečem obráceně sevřeným v dlani v poloze, ve které se zastavil. Z konce jílce pomalu odkapávaly husté kapky Xeniny krve. Gabriela vstala a nenásilně vyprostila meč z Joxerova křečovitého sevření. Joxer stál jako opařený a teprve si začínal uvědomovat co se vlastně stalo. Gabriela se sehnula ke Xeně. Ve vlasech jí opatrně nahmátla krvácející místo. Okamžitě jí přitiskla dva prsty na krční tepnu a s úlevou nahmátla jasný puls. Dokonce i dýchala. Gabriela vzhlédla k Joxerovi. "Je jen omráčená." Joxer mlčel a vytrženě sledoval Gabrielu. "Díky." řekla Gabriela. Pak vstala, uchopila Xenu v podpaží a opatrně opřela o nejbližší kmen. Klekla si vedle ní, z tváře jí odhrnula několik nalepených pramínků vlasů a jemně pohladila po tváři. Joxer přikročil blíž, kolena se mu podlomila a on se sesypal na zem vedle Gabriely. |
||
|
Za nimi se ozval čísi potlesk. Ohlédli se a tam stál Ares. "Gratuluju!" spustil svým ironickým tónem. "Podívejte co jste udělali! Copak nikdy neuděláte nic jak se to po vás chce?! Měli jste jen umřít!" "Pro tebe zrovna." Odsekla mu Gabriela. "No, nechápu sice jak se vám dvěma něco takového povedlo, ale asi jsem vás podcenil. Radujte se, nebude to na dlouho." Podíval se na Joxera. "Příště se budu muset líp pojistit a najít si lepšího packala…" "Mlč už!" vykřikla Gabriela a vstala. "Je mi z tebe zle. Udělal bys cokoliv abys dosáhl svého, co?! Podívej se kolem sebe! Máš cos chtěl, tak laskavě seber svůj ctěný zadek a zmiz odsud. Nech nás." řekla pomalu s ledovým důrazem. "Líbíš se mi, když se takhle zlobíš." řekl Ares s úlisným úsměvem. Ustoupil několik kroků v zad. Jednou rukou masíroval jílec svého meče, druhou ukázal na Gabrielu. "Nevidíme se naposled!" Po těchto slovech zmizel. Gabriela se vrátila zpět ke Xeně. "Královno…" ozval se za Gabrielou hlas. Ohlédla se. Byla to Dothy, poraněná, od krve a vyčerpaná, ale s úsměvem na tváři. "Vyhrály jsme." pronesla hrdě. Gabriela se rozhlédla kolem. Boj ustával, nepřítel se dal na ústup. Kolem leželi ranění a mrtví. Gabrielu ten pohled bolel. Chvíli mlčela, pak ale řekla: "Dobrá práce." Dothy kývla a podívala se na Xenu. "My už se o ní postaráme, neměj strach." Na to odešla. |
||
|
V táboře amazonek se vše zotavovalo z bitvy. U Ephininy chýše se rozhrnul vstupní závěs a dovnitř vešla Gabriela, stále oděna do amazonského. V místnosti trvale postávaly dvě stráže a u lůžka Dothy. Ephiny vzhlédla ke Gabriele a strážím řekla: "Už můžete jít." a ty odešly. "Pojď sem." kývla na Gabrielu. Dothy ustoupila stranou a Gabriela si klekla k Ephiny. "Podle toho co jsem slyšela sis vedla jako pravá královna amazonek." Gabriela se jen skromně pousmála. "Škoda, že nemůžeš zůstat." Gabriela laskavě mnula Ephininu ruku. Zhluboka se nadechla. "Až bude Xena v pořádku musíme do Amfipolis. Nějaké… problémy, však to znáš." "Jo." Povzdechla tiše Ephiny. "Pokusím se to tu dát za tebe zase do pořádku a nějak udržet pohromadě, než se zase vrátíš." Gabriela se zeširoka usmála. "Vím, že ti to nebude dělat potíže. Vládneš jako skutečná královna. Teď se hlavně brzy uzdrav, zbytek počká." "Už brzy se budeme moct vrátit do starého tábora." Řekla Dothy. Ephiny kývla. "Když dovolíte, mám venku ještě nějakou… práci, tak… bych měla… asi…" "Jistě. Můžeš jít Dothy." Řekla Ephiny. "…a díky." Dothy se ve dveřích ještě ohlédla. "Není zač." Odešla. Gabriela s Ephiny ještě chvíli rozmlouvaly, než se Gabriela opět vrátila ke Xeně. |
||
|
Přes příští den už byly připravené na cestu. Argo, osedlaná, trpělivě čekala. Gabriela stála vedle ní a držela ji za uzdu. Dothy zamířila ke Gabriele. "Jdu se rozloučit." Gabriela se usmála. "Jo." Povzdechla. "Už budu muset. No, díky za všechno." "To nestojí za řeč." odpověděla skromně. "Ale jo, stojí." řekla Gabriela. Dothy chvilku postávala a nevěděla co říct. Pak Gabrielu objala. Gabriela ji poplácala po zádech. Pak se Dothy odtáhla a řekla: "Dávej na sebe pozor." "Zase se uvidíme." odvětila Gabriela. Dothy nerozhodně přešlápla na místě, pak Gabriele trochu rozpačitě mávla na rozloučenou a odešla. "Héj!" ozval se Joxer. Gabriela se ohlédla. Joxer běžel k ní a na zádech se mu natřásal zpola zaplněný cestovní pytel. "Musím říct, že jsem rád, že odsud odcházíme." "Nelíbí se ti být amazonkou?" zeptala se pobaveně Gabriela. "Amazonkou?! Kdyby byly všechny ženy jako tyhle tady lidstvo by nepřežilo příštích sto let!" Ohlédl se za jednou z amazonek, která zrovna prošla kolem. "Ty ženské nedokážou ocenit pravého muže. Už se nedivím, že se tak divně oblékají. Je vidět, že jim chybí pořádnej…" "Joxere!" "Ještě den a přišel bych tu o rozum. …a všechnu mužnost." "To by byla ztráta…" podotkla ironicky Gabriela. U vedlejší chýše se rozhrnul závěs a vyšla Xena. "Připravená?" zeptala se Gabriela. "Jako vždy…" odpověděla Xena, chopila se uzdy a vyhoupla se do sedla. "Jedem." zavelela. A tak krokem opustili prozatímní vesnici amazonek a zarůstající lesní cestou mířili z lesa ven, na nejkratší cestu do Amfipolis. "Joxere?" řekla Xena. "Jo?" ozval se zezadu Joxer. "Pojď sem." Joxer se váhavě podíval na Gabrielu a ta mu pohled opětovala. Joxer přidal do kroku a dostihl Xenu. "Co jsi mi to chtěla?" Xena se bryskně chopila šakramu, rozmáchla se a praštila jím Joxera do helmy. Ozvalo se tlumené cinknutí a Joxer klesl k zemi. Xena si opět šakram pověsila k opasku a na její tváři se objevil zadosti učiněný úsměv. Gabriela přiskočila k Joxerovi a pomáhala mu na nohy. Joxer se snažil postavit, vrávoral a tvářil se omráčeně. "Jsme si kvit." řekla blaženě Xena a dál si hleděla své cesty, bez většího zájmu, co se děje z jejími zády. |
||
|
Konec |
